Lidský biomonitoring
Obsah toxických chemických látek v lidském organismu je ukazatelem zátěže obyvatelstva a zdravotních rizik vyplývajících z kontaminace prostředí. Protože lidský biomonitoring zohledňuje všechny cesty expozice, kterými se dostávají toxické látky do těla (dýcháním, konzumací potravin a vody, polykáním částeček prachu a půdy, vstřebáním kůží), je zdrojem objektivních údajů pro prosazování regulace výroby a používání nebezpečných chemických látek. Programy národního lidského biomonitoringu existují nebo se zavádějí v téměř všech tzv. vyspělých zemích.
Centrum zdraví a životního prostředí SZÚ koordinuje program národního lidského biomonitoringu v České republice již od roku 1994. V rámci programu se zaměřujeme na několik skupin obyvatelstva: dospělé, děti a kojící ženy. Podrobnosti ochrany osobních údajů v rámci studií lidského biomonitoringu SZÚ najdete ZDE.
Výsledky národního lidského biomonitoringu
Program národního lidského biomonitoringu sleduje:
- toxické kovy (kadmium, olovo, rtuť)
- organochlorované pesticidy (metabolity DDT, hexachlorbenzen, hexachlorocyklohexan)
- polychlorované bifenyly (PCB)
- per- a polyfluorované sloučeniny (PFAS)
- zpomalovače hoření
- metabolity ftalátů
- bisfenoly
- a také tělu prospěšné prvky a vitamíny (např. selen, jód, vitamin D)
Partnerství pro hodnocení rizik chemických látek – PARC Státní zdravotní ústav se zapojil do celoevropské harmonizace lidského biomonitoringu v rámci projektu podporovaném Evropskou Komisí z programu HORIZON Europe. Navazujeme přitom na zkušenosti s dlouholetým národním programem sledování obsahu nebezpečných chemických látek v české populaci. Obsah toxických látek, jako například ftalátů, bisfenolů nebo pesticidů budeme v letech 2024 až 2026 analyzovat v moči dětí a mladší dospělé populace, u které se navíc zaměříme i na nebezpečné per- a polyfluorované sloučeniny. Podobné studie nyní probíhají v řadě dalších evropských zemích. Budou tak shromážděny srovatelné objektivní údaje, které podpoří evropskou politiku chemických látek a napomůžou regulaci vstupu alespoň těch nejvíce obávaných látek do prostředí.