Aktuality

Určitě ano. Komunikujeme s Ústavem zdravotnických informací a statistiky, který definuje obsah, aby tam byla sekce, kde se zobrazí informace nebo webové stránky krajských hygienických stanic s přehledem o stavu koupacích vod. Stejně tak informace o výskytu klíšťat a pylový monitoring.

Žloutenka typu A se během letních měsíců standardně vyskytuje více. Je to nemoc špinavých rukou a v létě se pořádá spousta akcí venku, kdy se stravujeme v přírodě nestandardním způsobem. Přivézt si ji můžete i z cest do blízkého zahraničí.

Epidemický výskyt v Ostravě se řešil ve spolupráci s městem i Fakultní nemocnicí v Ostravě a nastavila se patřičná opatření. Ohnisko je už pod kontrolou, většinově se případy týkaly dětí do patnácti let. Zatím ale nemám informaci o tom, jaký byl zdroj infekce, ještě to není došetřeno. Dotčené osoby byly otestovány a případně preventivně naočkovány, zejména rizikové osoby. V tuto chvíli nevíme o dalších ohniscích kromě Ostravy.

To teprve uvidíme. Zvýšený výskyt v okolních zemích evidujeme a Německo s ním bojuje od začátku roku spolu s nástupem černého kašle. Si tuace u nás je ale zatím stabilní, uvidíme, co udělá léto.

Zatím je v Česku zaznamenáváme okrajově, ale polovina případů je importovaná ze zahraničí. Situace se hodně zhoršila v Německu i Rakousku, kde je nutné to monitorovat.

Stejně jako u očkování před dovolenou doporučuji, aby si občané zkontrolovali před odjezdem i poslední očkování proti spalničkám, případně využili možnosti přeočkování.

Mým cílem je stabilizace hygienické služby, sjednocení procesů, abychom měli jednotné vedení, metodiku a nestávalo se, že některé hygienické stanice přistupují k agendám individuálně. Musí být ale zachována regionální specifika, každý kraj je jiný, pracuje v jiném prostředí s jinými lidmi.

Velmi důležité je zlepšení financování sektoru ochrany veřejného zdraví. O prevenci se mluví víc než dřív, ale aby systém fungoval, potřebuji, aby měl dostatek kvalitně ohodnocených odborníků. Určitě nemáme takové požadavky jako Česká lékařská komora, ale průměrný plat na hygienách je necelých čtyřicet tisíc korun hrubého.

Nástupní plat lékaře, který se na hygienické službě neb o ve zdravotním ústavu věnuje hodnocení zdravotních rizik, začíná podle tabulek na pětatřiceti tisících korunách. Když slyším, že nástupní plat lékaře v nemocnici má být šedesát tisíc, je systém absolutně nekonkurenceschopný.

Možností je víc. Diskutuji to i v rámci ministerstva a vedla jsem debatu i s panem ministrem. Hygienická služba dělá činnosti dané zákonem, stát to vyžaduje. Na její financování jde ale jen velmi malý podíl, stát se soustředí hlavně na nemocniční péči a léčb u, a teď se dostáváme do situace, kdy je potřeba se věnovat víc prevenci.

Peníze na prevenci HIV/ AIDS v devadesátých letech byly v řádu desítek milionů korun. Dnes jsme rádi, že máme čtyři až pět milionů za rok na všechny naše aktivity. Rizik, která by mohla vzniknout z toho, že nebude hygienická služba posílena, je mnoho a už jsme a hraně toho, co můžeme zvládnout.

V tuto chvíli se vypořádávají připomínky z vnějšího připomínkového řízení. Nejvíc jich přišlo na zachování regionálních kompetencí, protože ředitel krajské hygienické stanice je v regionu partnerem hejtmana a krizového štábu. Je potřeba to v zákoně jasně definovat, aby vše formálně fungovalo.

Většina reakcí, které mám od kolegů, je pozitivní. Přijímají tu změnu tak, že je potřeba udělat, a shodneme se, že je nutné, aby byly agendy jednotně řízeny se zachováním regionálních kompetencí. Samozřejmě ale zaznívají i hlasy, které s tím nesouzní a nejsou nakloněné sjednocení procesů ani nastavení systému kontroly kvality těchto procesů, jak to hygienická služba vyžaduje.

Většinou to bývá tak, že ten, komu se nelíbí, že se nastavují kontrolní mechanismy, se zřejmě bojí, že by mohly odhalit něco, co nedělá přesně podle nastavených pravidel. Už ten odpor k lepšímu systému kontrol je pro mě momentem, který rozhodně zaslouží pozornost.

V tuto chvíli to nebudu komentovat. Budu ráda, když se do budoucna podaří nastavit procesy tak, aby se tomu předcházelo.

Rozumím tomu, ale v celém tom systému řešíme odborně úplně stejné procesy, jen na rozdílných stupních řízení. Ústav dělá metodické podklady, výzkum i metodiky a ministerstvo následně zhodnotí, jestli je to správn ě, nebo ne. Pokud ano, metodika zamíří do krajských hygienických stanic a zdravotních ústavů, kde proběhne školení. Je to stejný proces, ale na jiné úrovni.

V ústavu vše běží na základě činnosti odborných center a občas jsme naráželi s odborem hlavního hygienika na to, že jsme nebyli schopni se v rámci řízení procesů potkat. Chyběla nám vzájemná komunikace. Propojení pomáhá.

Není zbytná. Hlavní hygienik je ve většině států osoba odpovědná za ochranu veřejného zdraví, která má pravomoc rozhodovat v případě zdravotních hrozeb. Je také součástí mezinárodních sítí, ale je pravda, že každá země to má nastavené jinak.

Třeba na Slovensku měli hlavního hygienika a ředitele Úřadu veřejného zdravotnictví, tedy takové Státní hygienické služby, v jedné osobě, protože jsou tam stejné procesy. To, že jsme u nás agendu rozdělili na tři části, vedlo k tomu, že komunikace nebyla mnohdy tak jednoduchá.

Řekněme, že aktuálním spojením funkcí ředitelky Státního zdravotního ústavu a hlavní hygieničky už testuji obdobu slovenského systému s cílem ušetřit jednoho vedoucího člověka a jeho aparát.