Leptospiróza – základní informace o onemocnění
Leptospiróza (dle MKN-10: A27)
Výskyt: Leptospiróza se vyskytuje celosvětově s výjimkou polárních oblastí, vyšší prevalence onemocnění je v tropických a subtropických oblastech. Každoročně se leptospirózou infikuje asi 1 milion lidí a téměř 60 000 zemře.
Situace v ČR: V České republice se leptospiróza vyskytuje sporadicky. Celkem bylo v letech 2014–2024 (ke dni 21. 11.2024) hlášeno celkem 254 případů, cca 3x častěji jsou postiženi muži. Důvodem je pravděpodobně jejich častější expozice rizikovému prostředí, ať již v zaměstnání, nebo v rámci rekreačních aktivit. V informačním systému infekčních nemocí ISIN bylo od roku 2018 vykázáno 16 importovaných nákaz, nejvíce z Indonésie (4 případy).
Příznaky a symptomy: Leptospiróza má široké spektrum klinických příznaků: od mírných až po závažné, vč. potenciálně smrtelných stavů, jako je Weilův syndrom a nově se objevující těžký plicní hemoragický syndrom. Závažnost případu souvisí s celkovým zdravotním stavem a se zvyšujícím se věkem.
Obecně je leptospiróza akutní dvoufázové onemocnění: v první fázi (4-9 dní) se projevuje náhlým nástupem onemocnění podobného chřipce se silnou bolestí hlavy, zimnicí, bolestmi svalů a zvracením; po krátkém klidovém období (1-3 dny) nastupuje druhá fáze, ve které se u pacienta objeví horečka, žloutenka, bolesti břicha a průjem. V závažných případech může dojít k selhání orgánů. Pokud se neléčí, může zotavení trvat několik měsíců.
Inkubační doba: 2 až 30 dnů, obvykle 5-14 dní
Původce: Patogenní spirochety (gramnegativní spirálovité bakterie) rodu Leptospira, žijící v ledvinách různých druhů savců. Dosud je známo 7 hlavních patogenních druhů, např. L. interrogans, L. borgpetersenii, L. kirschneri.
Zdroj: Jako zdroj infekce bylo identifikováno přibližně 160 druhů savců (včetně hlodavců, domácích, hospodářských a volně žijících zvířat a mořských savců), kteří mohou být infekční celoživotně. Náhodní hostitelé mohou působit jako přechodný zdroj infekce a leptospiry mohou vylučovat několik dní nebo měsíců.
Příznaky a projevy leptospirózy u různých druhů zvířat jsou velmi variabilní, u některých zvířat se příznaky neprojeví vůbec, viz obrázek 2.
Přenos: Leptospiry se šíří močí infikovaných zvířat. V kontaminované vodě a půdě mohou bakterie přežívat týdny až měsíce, v závislosti na teplotě a vlhkosti prostředí. Lidé i zvířata se mohou nakazit kontaktem s kontaminovanou močí nebo s tělními tekutinami nakaženého zvířete nebo nepřímo kontaktem s kontaminovanou vodou či půdou.
Vstupní branou infekce je poraněná kůže (drobná poranění, řezné rány, poranění zvířetem), spojivky, vdechnutí nebo požití. Přenos vodou oslabenou kůží je sporný. K přenosu může dojít také pohlavním stykem a mateřským mlékem. Vertikální, transplacentární, přenos z matky na plod může vést k potratu nebo poškození plodu.
Nejvíce ohroženy jsou osoby pracující se zvířaty, zejména zemědělci a veterináři, deratizátoři a osoby pracující při čištění kanalizací. Nákaza byla zaznamenána také u lidí, kteří se věnují rekreačním aktivitám u vody (vodní sporty). Přibývá také importovaných případů nákazy leptospirózy u cestovatelů.
Rizikovým faktorem jsou i přírodní katastrofy, především povodně. Rizikové jsou evakuační práce, odstraňování záplavové vody nebo bahna, ale i pouhý pobyt v postižených oblastech při nedodržování osobních hygienických zásad.
Prevence: Prevence a kontrola se zaměřují především na identifikaci a omezení zdroje infekce a v zabránění přenosu leptospir do náhodného hostitele.
Prevence přenosu spočívá zejména v nošení osobních ochranných pomůcek při pobytu a práci v rizikovém prostředí (např. ochranný oděv, obuv, rukavice, respirátor), do určité míry chrání profylaktická léčba doxycyklinem. Nedoporučuje se pít z neověřených vodních zdrojů (např. studánek) k nákaze ale může dojít i při náhodném napití vody při koupání. Očkování je dostupné v omezeném počtu zemí, v současné době se ale nepovažuje za obecně použitelnou možnost.
Riziko přenosu lze také snížit zlepšením podmínek pro skladování vody a potravin, zvýšením informovanosti veřejnosti o nemoci a rizicích nákazy a kontrolou populace hlodavců. U domácích zvířat lze riziko nákazy snížit očkováním nebo léčbou přenašečů.
Vakcíny jsou k dispozici pro skot, psy a prasata a poskytují krátkodobou ochranu pro specifický sérotyp.
Podle veterinárního zákona není v ČR očkování psů proti leptospiróze povinné. Mělo by však být součástí základní vakcinace s každoročním přeočkováním.
Zdroje informací:
- https://www.ecdc.europa.eu/en/leptospirosis/factsheet
- https://www.cdc.gov/leptospirosis/about/
- https://www.cdc.gov/leptospirosis/pets/index.html
- European Centre for Disease Prevention and Control (ECDC). Leptospirosis, Annual Epidemiological Report for 2022, dostupné z: https://www.ecdc.europa.eu/en/publications-data/leptospirosis-annual-epidemiological-report-2022
- Smetana J., Čermákova Z., Boštíková V., Kučerová P., Prášil P., Pavliš O., Chlíbek R. Leptospiróza v České republice a možnosti laboratorní diagnostiky. Epidemiologie, mikrobiologie, imunologie 59, 2010, č. 4, s. 159–167, dostupné z: https://www.prolekare.cz/casopisy/epidemiologie/2010-4/leptospiroza-v-ceske-republice-a-moznosti-laboratorni-diagnostiky-33422
- David L. Heymann, MD, Editor, 2015. Control of Communicable Diseases Manual, 20th Edition. American Public Health Association, United Book Press, Inc., ISBN 978-0-87553-018-5 softcover
Oddělení epidemiologie infekčních nemocí, CEM, SZÚ, Praha; listopad 2024
Obrázek 1: Leptospiróza v ČR, vývoj počtu onemocnění (EPIDAT, ISIN)
* stav ke dni 21. 11. 2024
Obrázek 2: Příznaky leptospirózy u zvířat (https://www.cdc.gov/leptospirosis/pets/index.html)
