Aktuality

Toxoplazmóza je infekce prvokem Toxoplasma gondii. Infikována je přibližně jedna třetina světové populace. Nemoc, která byla širokou lékařskou veřejností dlouhá desetiletí považována za mysterium, byla popsána právě před 100 lety. V našich zeměpisných šířkách je toxoplazmóza nejrozšířenější závažnou parazitární infekcí člověka a v ČR v sobě tohoto parazita může mít až čtvrtina obyvatel.

„Toxoplazmóza je hojně rozšířena po celém světě a byl to český lékař Josef Janků, který tuto infekci u člověka jako první před sto lety popsal. Letos v říjnu si připomínáme tento jeho vědecký úspěch, kterým se doktor Janků zapsal do dějin parazitologie a infekčního lékařství a přispěl k celosvětovému poznání této závažné infekční nemoci. Zároveň využíváme tohoto významného výročí k tomu, abychom znovu varovali před riziky, která může nemoc znamenat a připomněli možné způsoby nákazy a formy prevence. Jde totiž o v populaci stále velmi rozšířený problém,“ uvedla ředitelka Státního zdravotního ústavu MUDr. Barbora Macková, MHA.

U lidí se zdravou imunitou probíhá infekce často bez příznaků, nebo jen s mírnými projevy. Příznaky, které jsou podobné chřipkovému onemocnění, se objeví asi jen u 5 % nakažených. Může jít o zvýšenou teplotu, malátnost, bolesti svalů či hlavy, objevit se mohou nebolestivé otoky uzlin, především na krku. Po akutní fázi přechází toxoplazmóza do fáze klidové a člověk vůči ní získává doživotní imunitu. U pacientů se sníženou imunitou ale může infekce zanechat závažné následky ve formě zánětu srdečního svalu či jater nebo poškození nervového systému.

Toxoplazmóza jako aktuální riziko pro děti i dospělé

Dnes již dobře víme, že toxoplazmóza je zoonóza, jejímž definitivním hostitelem je kočka domácí a další kočkovité šelmy, mezihostiteli mohou být nejrůznější ptáci nebo savci. „Lidé se mohou nakazit z prostředí kontaminovaného oocystami – infekčními stadii parazita vylučovanými s kočičím trusem. Často se jedná o hlínu, písek z pískovišť, či špatně omytou zeleninu. Tady bych vyzdvihl písek z dětských pískovišť, který často kočky trusem zcela nekontrolovatelně znečišťují. Na nich si pak děti za asistence svých rodičů hrají,  a tím se vystavují vysokému riziku infekce,“ varuje RNDr. Petr Kodym, CSc., vedoucí Národní referenční laboratoře pro toxoplazmózu a Oddělení zoonóz s přírodní ohniskovostí SZU.

K infekci může dojít i tkáňovými cystami parazita přežívajícími v nedostatečně tepelně upraveném mase. Další možnosti přenosu jsou z infikované matky na plod,  pokud je matka v akutní fázi infekce, a také při transplantaci. Infekce probíhá ve dvou naprosto odlišných fázích – akutní a latentní.

V České republice je latentně nakaženo odhadem mezi 15-25 % populace (vysoká lokální variabilita). Počty hlášených případů toxoplazmózy vyvrcholily v roce 1994 rozsáhlou epidemií, onemocnělo více než 2 000 lidí. Od té doby pokračuje plynulý pokles, takže v roce 2022 byla nahlášena klinická toxoplazmóza u celkem 71 osob a za 9 měsíců letošního roku jsme zaznamenali 53 případů. Převládají mladší ročníky, přičemž žen je hlášeno 2x více než mužů. „Dostupná data o podílu latentně infikovaných však pro takto výrazný pokles nesvědčí. Domníváme se, že skutečný počet případů je mnohem vyšší.  Je velice pravděpodobné, že zdaleka ne všechny případy jsou diagnostikované a nahlášené,“ upozorňuje doktor Kodym.

Dlouhodobé zastoupení nejdůležitějších klinických forem přináší tato tabulka:  (Zdroj: SZÚ-oddělení biostatistiky)

Toxoplasmóza – formy, 2001-2022

Těhotné ženy a riziko poškození plodu

Těhotné ženy patří mezi jednu z nejvýznamnějších skupin, které může nákaza toxoplazmózou ovlivnit. V sázce je zejména riziko poškození plodu, ke kterému může při akutní infekci během těhotenství dojít. Tato situace se projevuje různorodými příznaky – v závislosti na době, kdy se žena nakazila, vždy to ale musí být až v graviditě či těsně před ní.

„Vrozená (kongenitální) toxoplazmóza postihuje zejména mozek a smysly plodu, může být také příčinou potratu či vrozených vývojových vad. Pokud ale nákazu u těhotné ženy odhalíme včas, lze nasazenou léčbou riziko přenosu na plod snížit a dokonce i potlačit některé již přítomné symptomy,“ vysvětluje MUDr. Markéta Geleneky z Kliniky infekčních nemocí 3. lékařské fakulty UK a Fakultní nemocnice Bulovka.

K rychlé diagnostice přispívá i dobře vedený prenatální screening. Ten ale dosud v České republice není povinný. „Čím dříve problém zjistíme, tím lepší je prognóza onemocnění. A právě proto jsme na naší Klinice infekčních nemocí FN Bulovka založili Centrum pro vrozené nákazy a infekce v graviditě, kde rizikovým pacientkám a jejich dětem poskytujeme komplexní péči. Takže zbraně máme a stačí jen útočníka odhalit včas,“ zdůraznila doktorka Geleneky.

Toxoplazmóza a pacienti s poruchami imunity

Významným impulsem pro intenzivní studium problematiky infekce byl příchod infekce jiné, konkrétně HIV. Toxoplazmóza, případně reaktivace chronické skryté infekce, je z nejvýznamnějších doprovodných infekcí postihující pacienty s nemocí HIV/AIDS. Toxoplazmóza ohrožuje ale i další pacienty s poruchami imunity, jako jsou osoby po transplantacích a na různých typech onkologické a imunosupresivní léčby. „S možností jejího propuknutí je v našich podmínkách nutno počítat přibližně u jedné čtvrtiny těchto pacientů, a proto je třeba věnovat trvalou pozornost její včasné diagnostice a zvláště pak předcházení jejího vzniku pomocí profylaktické léčby. V současné době máme účinné léky, které dokáží imunodeficitní pacienty s reaktivací latentní toxoplazmózy vyléčit, nemáme však zatím k dispozici žádný spolehlivý lék, který by tyto pacienty dokázal definitivně zbavit latentní, tedy klidové fáze této infekce,“ vysvětluje prof. MUDr. Ladislav Machala, Ph.D., z Kliniky infekčních nemocí 3. lékařské fakulty UK a Fakultní nemocnice Bulovka.

Toxoplazmóza má i oční formu, při které člověku hrozí i oslepnutí. „Oční forma toxoplazmózy může být důsledkem jak vrozené infekce, tak i opožděným projevem infekce získané. Léze na sítnici mohou způsobit poruchy zraku, méně často i oslepnutí. Léčba oční toxoplazmózy je problematická,“ potvrzuje doc. MUDr. Pavel Studený, Ph.D., MHA, přednosta oční kliniky Fakultní nemocnice Královské Vinohrady a 3. lékařské fakulty UK.

 Vrozená a současně oční forma u kojence na počátku objevu

Publikace MUDr. Josefa Janků (1886–1963) jako první popsala v roce 1913 případ toxoplazmózy u člověka, a to toxoplazmózy kongenitální (vrozené) a současně i oční. „Článek uveřejněný v českém jazyce v Časopise lékařů českých obsahoval detailní popis očního nálezu u chlapečka s enormním hydrocefalem, který v 11 měsících zemřel na dosud neznámou parazitární infekci, pravděpodobně přenesenou ještě před narozením od matky. Podle „sporocyst“ nalezených v histopatologických řezech ze sítnice se Josef Janků pokoušel vypátrat původce smrtelného onemocnění. Projevil při tom na oftalmologa obdivuhodné znalosti parazitologie, ale i když se dostal velice blízko, řešení se při tehdejším stavu znalostí nedopátral,“ popisuje tehdejší vývoj RNDr. Petr Kodym, CSc., vedoucí Národní referenční laboratoře pro toxoplazmózu a Oddělení zoonóz s přírodní ohniskovostí SZÚ.

Do řešení záhady původce neznámého onemocnění se poté vložil významný pařížský mikrobiolog Constantin Levaditi (1874-1953).  Ve svém článku „O některých vrozených lidských protozoozách s oční a nervovou lokalizací“ z roku 1928 přetiskl fotografie cyst, jež mu poskytl doktor Janků.  V průběhu času se prokázalo, že  histopatologické preparáty z případu obsahují stadia prvoka Toxoplasma gondii, jehož v roce 1908 Francouzi Charles Nicolle a Louis Hubert Manceaux popsali coby parazita severoafrického hlodavce gundi saharského – Ctenodactylus gundi (Rothmann, 1776) a současně popis stejného organismu z králíka publikoval i italsko-brazilský mikrobiolog Alfonso Splendore (1871-1953). „Můžeme tedy říci, že objev profesora Janků prokázal, že Toxoplazma gondii není jen bezvýznamným parazitem exotického hlodavce, ale že může být závažným lidským patogenem. Jedná se totiž o první popsaný případ toxoplazmózy u člověka,“ vyzdvihuje doktor Kodym.

Na velký vědecký počin svého předchůdce vzpomíná podrobně i doc. MUDr. Pavel Studený, Ph.D., MHA, přednosta oční kliniky Fakultní nemocnice Královské Vinohrady  a 3. lékařské fakulty UK:„ Profesor Janků měl jako významný český oftalmolog v roce 1922 možnost sledovat případ 11 měsíčního chlapce s enormním otokem mozku (hydrocefalem), výrazně zmenšeným levým okem (levostranným mikroftalmem) a s degenerativními ložisky ve středové části sítnic (v makulách). Po smrti dítěte se profesor Janků zúčastnil pitvy a získal oba bulby, z nichž zhotovil sérii histologických řezů. Při mikroskopickém vyšetření nalezl několik typických pseudocyst s parazitárními útvary. Janků pak případ popsal a jako příčinu určil parazita na sítnici, což byl ve své době jeden z nejvýznamnějších lékařských objevů.“   

V roce 1957 byl profesor Josef Janků za celoživotní dílo a také za svou světově významnou prioritní práci vyznamenán Medailí Jana Evangelisty Purkyně.

Tiskovou konferenci si můžete ze záznamu pustit zde: