V roce 2018 si připomínáme nejen 100 let od vzniku naší republiky, ale také 100 let od chřipkové pandemie 1918, která je známa pod označením „Španělská chřipka“. Tato pandemie je největší zdokumentovanou chřipkovou pandemií v novodobé historii, během devíti měsíců trvání pandemie (v letech 1918-1919) zemřelo na celém světě 50 až 100 milionů osob, což je více než činí počet obětí celé 1. světové války. Dopad této necelý rok trvající pandemie (hlavní vlna) je devastující i při porovnání např. s důsledky infekce HIV, kdy za posledních 36 let je evidováno celkem 32 milionů osob zemřelých na AIDS.
V letošním roce si též připomínáme 50 let od další chřipkové pandemie, která svět postihla v roce 1968 (resp. v letech 1968-1969) a je známa pod označením „Hongkongská chřipka“. Její dopad byl již podstatně méně devastující, odhady uvádí přibližně 1 milion zemřelých.
V dané souvislosti je třeba zmínit, že laická a mnohdy i odborná veřejnost se chřipkové pandemie mnohdy „děsí“, ale přitom zásadním způsobem podceňuje „běžnou“ sezónní chřipku, jejíž dopad a závažnost jsou značné. Pokud se souhrnně podíváme na poslední půlstoletí, tak 75 % úmrtí bylo kvůli chřipce sezónní a jen 25 % úmrtí bylo v důsledku chřipky pandemické. A to nehovoříme o mnohonásobně vyšších počtech různě závažných onemocnění chřipkou, která postihuje všechny věkové skupiny obyvatel, od nejmenších dětí až po seniory.