Souhrn:
Jedná se o devátou epidemii výskytu viru Ebola v Kongu od objevu tohoto viru v roce 1976. Poslední epidemie v konžské provincii Equateur byla v roce 2014 a postihla 66 lidí (smrtnost 74 %). Poslední epidemie v Demokratické republice Kongo nastala v květnu 2017 v provincii Bas Uele s 21 suspektními případy.
Dne 8. května 2018 ministerstvo zdravotnictví Demokratické republiky Kongo vyhlásilo propuknutí epidemie onemocnění virem Ebola (EVD) v oblasti Bikoro (pozn. město u jezera Tumba), provincii Equateur na západě země. Provincie zde tvoří hranici Demokratické republiky Kongo a je částečně tvořena řekou Kongo, která spojuje tento region s hlavními městy Konžské republiky, Středoafrické republiky a Demokratické republiky Kongo.
Od 13. května 2018 bylo zaznamenáno 39 případů EVD: dva potvrzené případy, 12 suspektních případů a 25 pravděpodobných případů. Vzorky byly odeslány pro laboratorní analýzu do Kinshasy, dva byly pozitivně testovány na Ebolavirus Zaire. Z 39 případů bylo 19 úmrtí (smrtnost 49 %); tři z těchto 39 případů byly mezi zdravotníky.
Demokratická republika Kongo má zkušenosti s reakcí na takové epidemie. Došlo k rychlým opatřením v oblasti veřejného zdraví. WHO společně se svými partnery ze sítě Global Outbreak Alert and Response Network (GOARN) podporuje národní zdravotnické orgány. Navzdory skutečnosti, že se ohnisko vyskytuje ve vzdálené oblasti, blízkost řeky Kongo zvyšuje riziko šíření viru do sousedních oblastí a zemí.
Riziko expozice občanů EU/EEA, kteří žijí nebo cestují v Demokratické republice Kongo, je extrémně nízké, protože případy byly doposud hlášeny pouze z odlehlých oblastí. Pro osoby, které vstupují do postižené oblasti, například zdravotníci, zůstává riziko infekce velmi nízké, za předpokladu, že dodržují doporučená opatření.
Riziko zavlečení do EU/EEA by pravděpodobně souviselo s infikovaným cestujícím pocházejícím z postižené oblasti. Vzhledem k vzdálenému umístění ohniska je to nepravděpodobné, ale nelze jej vyloučit. Celkové riziko zavlečení a dalšího šíření viru Ebola v rámci EU/EEA je v současné době považováno za extrémně nízké.
Literatura:
1. Li YH, Chen SP. Evolutionary history of Ebola virus. Epidemiol Infect. 2014 Jun;142(6):1138-45.
2. World Health Organization. Ebola virus disease – Fact sheet [Internet]. Geneva: WHO; 2018. Available from: http://www.who.int/mediacentre/factsheets/fs103/en/.
3. European centre for Disease Prevention and Control. ECDC fact sheet: Ebola and Marburg fever. Stockholm: ECDC; 2015. Available from: https://ecdc.europa.eu/en/ebola-and-marburg-fevers/facts/factsheet.
4. Bannister B. Viral haemorrhagic fevers imported into non-endemic countries: risk assessment and management. Br Med Bull. 2010;95:193-225.
5. World Health Organization. Ebola virus disease – Democratic Republic of Congo [External Situation Report 1]. WHO: Geneva; 2018. Available from: http://apps.who.int/iris/bitstream/handle/10665/272509/SITREP-EVD-DRC-20180511.pdf.
6. World Health Organization. Ebola virus disease – Democratic Republic of the Congo. Disease outbreak news, 14 May 2018. 2018 [cited 2018 14 May]. WHO: Geneva; 2018. Available from: http://www.who.int/csr/don/14-may-2018-ebola-drc/en/.
7. World Health Organization. DRC: Response to the Ebola virus disease outbreak in Bas-Uele. WHO: Geneva; 2017 [cited 2018 14 May]. Available from: http://www.aho.afro.who.int/en/news/6416/drc-response-ebola-virus-disease-outbreak-bas-uele.
8. European Centre for Disease Prevention and Control. Outbreak of Ebola virus disease in Bas Uele province, Democratic Republic of the Congo. Stockholm: ECDC; 2017. Available from: https://ecdc.europa.eu/en/publications-data/rapid-risk-assessment-outbreak-ebola-virus-disease-bas-uele-province-democratic