Ozon – odpovědi na nejčastější otázky
Co je to škodlivý ozon a jak vzniká?
Rozlišujeme stratosférický ozon – v ozonové vrstvě, který nás chrání před ultrafialovými paprsky a troposférický ozon – v dýchací zóně, který nám může ve vyšších koncentracích škodit. Ozon je chemická látka – radikál O3– – silné oxidační činidlo. Vzniká soustavou reakcí s dalšími chemickými látkami v atmosféře. Významnou roli zde hrají oxidy dusíku a přítomnost organických látek (tzv. prekursor). Jedná se o druhotně vznikající škodlivinu, není přímo vypouštna do ovzduší a nelze tedy na její zvýšené koncentrace reagovat omezením zdrojů ozonu, je však možno omezovat emise těch látek, které ke svému vzniku potřebuje.
Jaký je normální stav a jaká je aktuální situace?
Podle výsledků z dlouhodobého projektu Monitoringu zdravotního stavu obyvatelstva se dlouhodobě měřené koncentrace v letním období (v závislosti na typu lokality) pohybují mezi 60 až 120 μg/m3, při vhodné meteorologické situaci mohou maximální hodinové hodnoty dosáhnout a přesáhnout 180 μg/m3 (hodnota platného 8 h imisního limitu). V zimním období se dlouhodobě měřené hodnoty ozonu pohybují okolo 30 až 60 μg/m3.
Co nám z přemíry ozonu hrozí a jak poznáme, že nám škodí?
Ozon patří mezi dráždivé látky, jeho účinky mizí z 50 % do několika hodin a druhých 50 % účinku postupně odeznívá v horizontu týdne. Při delším pobytu v oblasti, kde jsou zvýšené koncentrace se může objevit pálení očí, nosu, krku, v některých případech i tlak na hrudi, kašel a bolesti hlavy. Reakce organismu závisí na predispozicích, úrovni aktuální fyzické aktivity a samozejmě na době působení – expozici. Podle Světové zdravotnické organizace se první přznaky obtíží (snížení plicních funkcí) mohou objevit při překročení průměrné hodinové koncentrace 160 μg/m3.
Komu nejvíce škodí?
Nejvíce mohou být postiženi lidé, kteří už mají určité zdravotní obtíže. Především astma, chronické problémy dýchacích cest a nemoci oběhové soustavy. Zvláštní ohroženou skupinu představují děti a mladiství.
Co nejvíce přispívá k jeho zvyšování?
Ozon je typickou sekundárně vznikající látkou. Není přímo emitován do ovzduší a pro jeho vznik musí být splněny některé podmínky:
a) ukazuje se, že za současné relativně ustálené zátěže sídel mají největší význam klimatické podmínky – sluneční záření, teplota, vlhkost vzduchu a rychlost větru
b) optimální pro tyto reakce je situace, kdy v atmosféře za slunného dne existuje rovnovážný stav mezi oxidy dusíku a organickými látkami (poměr 4 : 1 až 10 : 1). Zdrojem těchto látek ve velkých městských aglomeracích jsou především spalovací procesy a majoritní podíl má doprava.
Co je oznová epizoda?
Ozonová epizoda je termín používaný pro situace, kdy koncentrace přízemního ozonu překročí určitou úroveň a je předpoklad, že vydrží meteorologické podmínky, které k tomu přispívají (teplo, bezvětří…). Podle směrnic EU platí, že při překročení 180 μg/m3 musí být obyvatelstvo informováno a při překročení 360 μg/m3 varováno.
Kdy, ve kterých hodinách jsou maxima ozonu a proč?
Ozon má svůj typický denní cyklus. Můžeme ho v letním dni zjednodušeně popsat jako křivku s pozvolným nárůstem v ranních hodinách, kdy dochází k zahájení fotochemických reakcí a maximem v odpoledních hodinách. Tvar křivky nejvíce ovlivují klimatické změny v atmosféře (teplota, intenzita slunečního záření) a rozložení lidských aktivit v průběhu dne (ranní a večerní dopravní špička, pracovní procesy atp.).
Kde je ho nejvíce a proč?
Rozdělme tuto otázku – obecně více ozonu (rozumějme průměrných hodnot) se vyskytuje ve venkovských a horských oblastech, kde však nedochází k lokálním výrazným nárůstům koncentrací – ozon zde vzniká v průběhu přirozeného fotochemického cyklu v troposféře – přízemní vrstvy atmosféry, v horských oblastech ve vyšší nadmořské výšce je i vyšší intenzita slunečních paprsků . Naopak ve velkých městských aglomeracích je ozonu díky probíhajícím reakcím s oxidy dusíku méně – dlouhodobé průměrné hodnoty jsou nižší, ale při vhodných podmínkách může nastat “ozonová epizoda“ s nárůstem ozonu v ovzduší, která může mít několikadenní délku a s tím související úroveň dosahovaných koncentrací ozonu (přes 200 μg/m3).
Pokud krátce shrneme doporučení pro tyto ozonové epizody – tak v podstatě všechna doporučení vycházejí z principu omezení působení/expozice:
- omezení pohybu venku a omezení fyzické aktivity
- omezení větrání na noční hodiny
- pro snížení prekursorů ozonu omezit emise těchto látek – jedním z nutných kroků je omezení dopravy