Aktuality

Horečka dengue či západonilská horečka už nejsou jen záležitostí vzdálených exotických zemí. Komáři, kteří infekce přenášejí bodnutím na člověka, se následkem změn počasí i dalších vlivů šíří po Evropě. Nechtěný suvenýr z dovolené v podobě nákazy si tak můžete přivézt třeba z Řecka, Španělska, Bulharska a dalších zemí, kam za odpočinkem míří tisíce Čechů. Výjimečně může dojít k nákaze i na území České republiky. Pomůže ochrana repelenty, moskytiérami a ideálně také doporučeným očkováním pro konkrétní zemi.

“Je nutné poznamenat, že každá sezóna má jiný průběh a nejde jednoznačně předpovědět její vývoj. Obecně však můžeme konstatovat, že co se týká západonilské horečky, riziko nákazy nelze vyloučit ani na území ČR. Vlivem změn klimatu a krajiny, společně s výkyvy počasí, migrací ptáků i lidí, a se změnami v populacích komárů, se může pravděpodobnost nákazy zvyšovat. V sezóně 2024 dosud není hlášen žádný případ západonilské horečky v Česku,“ uvedla epidemioložka MUDr. Hana Orlíková

Virus západonilské horečky může na člověka přenést infikovaný komár, nejčastěji rodu Culex , který se běžně vyskytuje i u nás. Přenos z člověka na člověka také může nastat, a to prostřednictvím krve, tkání a případně z matky na plod.

Proti západonilské horečce dosud není k dispozici vakcína, na rozdíl od horečky dengue, kde je ochrana očkováním běžně dostupná. Léčba obou infekcí je pak pouze symptomatická.

„Prevence obou onemocnění spočívá ve snižování početnosti komárů prostřednictvím ošetření jejich líhnišť a také ve snížení kontaktu mezi komáry a lidmi. To lze ve venkovním prostoru provést aplikací repelentů na kůži či oblečení. Ve vnitřním prostředí lze pak využít odpařovačů případně mechanických bariér, jako jsou sítě proti hmyzu nebo moskytiéry. K osobní ochraně doporučujeme používat pouze přípravky, které jsou k tomuto účelu určené, a celková doba ochrany je uvedena na obalu. Zpravidla tyto produkty obsahují účinné látky deet, IR3535 či icaridin, a účinné jsou v řádu hodin. Naopak výrobky, často s obsahem různých silic, slibující ochranu po dobu několika týdnů i měsíců, poskytují ochranu velmi nízkou nebo vůbec žádnou “ popisuje vedoucí Národní referenční laboratoře pro dezinsekci a deratizaci Ing. Martin Kulma, Ph.D.

Infekce virem západonilské horečky se asi u pětiny osob projevuje jako několikadenní horečnaté onemocnění s bolestmi hlavy, svalů, kloubů, postižením trávicího traktu, někdy i přechodnou vyrážkou. Asi u 1% nakažených je závažný průběh s neurologickými příznaky, zánětem mozkových blan nebo mozku (meningitida, encefalitida), někdy s obrnou, neuroinfekce vyžaduje dlouhodobou rekonvalescenci a mívá časté následky. Přibližně 1 člověk ze 150 nakažených může mít závažný až fatální průběh. Většina infekcí však probíhá bezpříznakově, případně s projevy připomínajícími chřipku.

Letos už byly v kontinentální Evropě zaznamenány lokální případy západonilské horečky ve Španělsku, a to s extrémně brzkým začátkem prvních příznaků již počátkem března. Pacienti se nakazili neuroinvazivní formou onemocnění v provincii Sevilla v Andalusii, kde už podobné případy byly hlášeny i v minulých letech. V oblasti se také vyskytlo více komárů než ve stejném období minulých let.

Česká republika nepatří mezi země s vysokým výskytem západonilské horečky. Jsou hlášeny sporadické importované případy ze zemí jižní a střední Evropy i z jiných kontinentů, v posledních letech se jednalo o importy z Řecka, z Rakouska, Bulharska, či Izraele. Nicméně, i onemocnění u lidí s místním přenosem na území ČR byla v minulosti zaznamenána. V posledních letech šlo o 7 případů, zatím poslední případ s místním přenosem evidujeme z roku 2019.

K oblastem s vysokým výskytem této infekce patří zejména země jižní Evropy a regiony kolem Středozemního moře, Itálie, Řecko, Španělsko, Francie, Srbsko, Chorvatsko, další Balkánské země, Kypr, Turecko, ale i země střední Evropy, Rumunsko, Maďarsko. V posledních letech byl hlášen výskyt také v Německu, Rakousku a Nizozemí.

„Také horečka dengue je infekcí, která se kvůli šíření invazních druhů komárů rodu Aedes týká stále častěji Evropy. Dosud bylo toto akutní horečnaté virové onemocnění endemicky se vyskytující ve většině tropických a subtropických oblastí světa (Asie, Afrika, Tichomoří, jižní oblasti USA, Karibská oblast, Latinská Amerika, jižní Amerika). Téměř polovina světové populace žije v oblastech s rizikem horečky dengue a ročně jsou evidovány desítky milionů případů, které mají za následek přibližně 20 000–25 000 úmrtí, zejména u dětí,“ upřesňuje doktor Kulma.

Zdrojem onemocnění dengue je nemocný člověk či opice, nákazu přenáší infikovaný komár rodu Aedes. Vzácně se infekce dengue může šířit také krevní transfuzí, transplantací orgánů nebo poraněním kontaminovanou injekční jehlou. Těhotná žena může virus přenést na svůj plod během těhotenství nebo během porodu. Až 80 % všech infekcí dengue je bezpříznakových, vyskytovat se může i ve škále od mírného po klasické horečnaté onemocnění s vyrážkou až po závažnou hemoragickou horečku s rozvojem šoku a orgánovým selháním. Smrtnost onemocnění dengue je méně než 1 %.

Onemocnění začíná většinou náhle bolestmi hlavy, horečkou, bolestmi klubů a svalů, pocitem schvácenosti a rozlámanosti celého těla. Nemocný může být světloplachý, pociťovat tlak za očima, může mít závratě, nechutenství, pocit na zvracení nebo průjem. Horečka trvá 2- 4 dny, poté dochází k úlevě, ale přetrvává slabost, bolest hlavy a únava dlouho do rekonvalescence. Asi u třetiny nemocných má onemocnění dvoufázový průběh. První fáze trvá 2- 4 dny, končí prudkým poklesem teploty a úlevou od obtíží. Po 1-3 dnech nastupuje druhá fáze, opět stoupá teplota, trvá obvykle 2-3 dny, ale obtíže už nedosahují intenzity první fáze. U 50-60 % nemocných dojde k výsevu vyrážky podobné zarděnkám či spále. Rekonvalescence je dlouhodobá, provázená únavou, závratěmi, někdy depresivními stavy. Komplikací onemocnění mohou být například hnisavá postižení kůže, částečná ochrnutí či zrakové poruchy.

„Důležité je, že proti dengue existuje vakcína, kterou vám mohou podat v očkovacích centrech. Lze ji naočkovat dospělým, dospívajícím a dětem ve věku od 4 let. Aplikují se dvě dávky podané s odstupem tří měsíců. Doporučujeme ji zejména do endemických oblastí jižní a jihovýchodní Asie, Oceánie, jižní a střední Ameriky, Karibské oblasti a Afriky, zejména subsaharské. Před cestami do exotických destinací se doporučuje včas navštívit některé z očkovacích středisek nebo center cestovní medicíny,“ upozorňuje doktorka Orlíková.

Globálně i v rámci Evropy je pozorován nárůst případů horečky dengue v posledních dvou letech, u evropských občanů se jedná převážně o onemocnění importovaná z jiných kontinentů. Nicméně v několika evropských zemích se vyskytly případy s místním přenosem nákazy, v minulosti v Chorvatsku a v posledních letech ve Francii, Itálii a Španělsku, jednalo se o jednotky až desítky případů v jednotlivých ohniscích. Celkem bylo hlášeno 130 případů v roce 2023 a 71 případů v roce 2022 s místním přenosem na území kontinentální Evropy. Evropské země s výskytem komára Aedes, ale nejsou považovány za endemické pro dengue a riziko nákazy pro naše občany cestující do těchto lokalit je velmi nízké.

Aktuálně jsou v ČR dosud hlášeny pouze importované případy onemocnění dengue, u lidí vracejících se z endemických oblastí v Asii, Oceánii, jižní a střední Americe a Africe. K nejčastějším destinacím, odkud si naši občané přivezli onemocnění dengue v posledních pěti letech patřilo Thajsko, Maledivy, Indonézie, Srí Lanka, Vietnam, Indie, Mexiko, Nepál, Dominikánská republika, Kuba, Filipíny a Egypt. Loni šlo o 79 infekcí. Letos do konce června je nahlášeno již 70 importovaných případů u našich občanů, dospělých i několika dětí, z nichž nejvíce se nakazilo v Thajsku, na Maledivách, v Indonézii, na Srí Lance a Guadeloupe.

„A jak může docházet k zavlečení nákazy do nových ohnisek? Člověk si může přivést dengue z cest a virus přetrvává několik dnů v jeho krvi. Pokud přijede takto nakažený člověk do oblasti s výskytem komárů schopných přenosu nákazy, mohou tito komáři nákazu přenést na další lidi. Asi 8-12 dní po nasátí infikované krve se komár stává infekčním a zůstává infekčním po celý život. Proto je velmi důležité dodržovat přísná protiepidemická opatření při výskytu onemocnění dengue v oblasti, kde jsou přítomni komáři Aedes, nemocného člověka je nutno izolovat a zabránit přístupu komárů k němu, aby se nákaza dále nešířila, vyšetřují se i další osoby v okolí nemocného. Zavlečení nákazy z endemické oblasti bylo opakovaně popsáno také pomocí letecké dopravy („letištní dengue“), kdy byl infikovaný komár přivezen letadlem,“ uzavírá doktorka Hana Orlíková.