Aktuality
MF Dnes: Při záplavách útočí infekce
16. září 2024 | Autor: MF Dnes
Horečky a smrt. Před lety se při povodních nakazilo z vody až sto lidí krysí žloutenkou
Vyhýbejte se kontaktu nechráněné kůže se záplavovou vodou a nepijte ji. I při úklidu bahna či vyschlých sklepů používejte ochranné pomůcky. Hrozí riziko kožních ekzémů, plísní i řady střevních a horečnatých infekcí, varují lékaři.
„Po povodních v roce 1997 jsem strávil měsíc na jipce s leptospirózou. Přežil jsem, ale jiní ne,“ vzpomíná šestapadesátiletý Pavel Machold z Opavy–Kateřinek, které jsou opět pod vodou.
Při záplavách i pár měsíců po nich hrozí podle odborníků zvýšené riziko nákazy žloutenkou typu A a leptospirózou, které se říká krysí horečka či krysí žloutenka. V menší míře hrozí též úplavice, salmonelóza, listerióza, tularemie neboli zaječí nemoc, břišní tyfus či tetanus.
Největším problémem je horečnatá leptospiróza vyvolaná bakteriemi, které na lidi přenášejí hlodavci i voda kontaminovaná jejich močí.
„Člověk se může nakazit celoročně různými druhy leptospir, které u nás nejčastěji přenášejí potkani nebo myši. Každý rok onemocní nižší desítky lidí, letos do konce srpna 15. Průměrně jeden člověk ročně zemře. Po záplavách v letech 1997 se ale nakazila téměř stovka lidí a čtyři zemřeli. Podobná byla situace i po povodních v roce 2002,“ připomíná vedoucí oddělení epidemiologie infekčních nemocí Státního zdravotního ústavu Jan Kynčl.
Smrtelná je Weilova nemoc
Infekční oddělení v Opavě léčí asi dva pacienty s leptospirózou ročně. Po záplavách víc. Podle lékaře Petra Kümpela má nemoc více forem. Lehčí průběh mívá blaťácká (žňová) horečka vyvolaná bakterií Leptospira grippotyphosa.
„Stačí projít bosýma nohama kaluží či mokrou trávou kontaminovanou močí hlodavců a bakterie se dostanou přes oděrky do těla. Infekce se projeví hlavně vysokými horečkami, netrvá dlouho a má dobrou prognózu, ale může dojít i k zánětu mozkových blan,“ říká Kümpel.
Po záplavách však léčí častěji nejtěžší formu leptospirózy, u níž hrozí rychlé selhání orgánů. Jde o Weilovu nemoc neboli krysí horečku či žloutenku. Způsobuje ji bakterie Leptospira icterohaemorrhagiae.
„Pokud se k nám pacient dostane včas, dokážeme ho vyléčit silnou dávkou antibiotik. Inkubační doba nemoci je šest až dvacet dní, ale někdy pak nemoc propukne prudce: objeví se vysoké horečky, zežloutnou oči, pak kůže. Postupně selhávají játra, ledviny a celý organismus. Umírají i mladí lidé,“ popisuje zákeřnost nákazy lékař Kümpel. Těžkou formou leptospirózy onemocněl před sedmadvaceti lety i kapelník folkové skupiny Kopyto Pavel Machold z Opavy–Kateřinek, který tehdy téměř ochrnul. Zatímco při současné povodni opustil ohrožený domov již v noci na neděli, tenkrát v panelovém domě u řeky Opavy zůstal. Pomáhal s evakuací těm, kteří odjížděli, když to šlo.
„Brodil jsem se vodou a pomáhal sousedům přenášet děti a věci do aut,“ vzpomíná muž na začátek července 1997. Netuší, zda se nakazil už tehdy, nebo až poté, co voda opadla a on uklízel bez rukavic. Ale koncem měsíce dostal horečku. Lékařka nejdříve myslela, že má chřipku. Nasadila mu léky, které však nezabraly. Když zeslábl tak, že se skoro neudržel na nohou, dostal strach a chtěl dojít do nejbližší ambulance, ať mu lékaři pomůžou.
„Plazil“ se podél zdi
„Skoro jsem se plazil podél zdi. Opíral se o ni, abych vůbec došel,“ líčí muž, který nakonec skončil na kapačkách v nemocnici a téměř měsíc ležel na jednotce intenzivní péče.
„Podle lékaře jsem se z toho dostal jen díky silné imunitní reakci. Že jsem skoro ochrnul, byl projev toho, jak moje tělo bojovalo s infekcí. Já přežil, ale několik lidí zemřelo,“ podotýká Pavel Machold. Na úklid po velké vodě si teď vezme rukavice. „Tehdy na to skoro nikdo nemyslel, nebyli jsme připraveni tak jako dnes. Nebyla osvěta, internet, mobily. Většina lidí doma neměla ani rukavice, natož respirátory. Ani savo nebylo,“ dodává.
V roce 1997 zemřeli na leptospirózu čtyři lidé. Dva z nich na infekčním oddělení v Ostravě: 25letý dobrovolný hasič z Litovle na Olomoucku, který se nakazil při záchranných pracích, a 48letý Krnovan, který zřejmě onemocněl, když ze sklepa v domku odklízel vodu s bahnem a přitom krvácel z kolena.
„Vstupní branou infekce jsou oděrky kůže, sliznice, oční spojivky a nosohltan,“ vysvětlovala tehdy epidemioložka Eva Procházková.
I dnes odborníci varují před riziky nákazy. „Do vody ani bahna nesahejte holýma rukama. Používejte ochranné pomůcky, rukavice, holínky. Ruce si často dezinfikujte či důkladně myjte, pokud máte k dispozici nezávadnou vodu. A nepijte vodu ze zaplavených studní,“ radí šéf Národního referenčního centra pro pitnou vodu a vedoucí oddělení hygieny vody Státního zdravotního ústavu František Kožíšek.
Epidemiolog Jan Kynčl doporučuje vyhodit všechny potraviny, které přišly do kontaktu se záplavovou vodou s výjimkou hermeticky uzavřených plechovek. „I ty je však nutné dobře omýt. Jakákoli voda totiž rozředí moč hlodavců. To platí také pro další věci uskladněné ve sklepě,“ říká Kynčl.
Rizikový je i vyschlý sklep
Riziko nákaz nekončí ani poté, co zaplavené prostory vyschnou. „Chránit před nebezpečnými bakteriemi či viry by se lidé měli i při pozdějším úklidu vyschlých sklepů, stodol či kůlen, kde se vyskytují hlodavci,“ doporučuje epidemiolog Kynčl.
„ I v suchém prostředí totiž přežívají bakterie. Při úklidu se zvíří prach a člověk je může vdechnout. Proto je vhodné používat respirátory,“ vysvětluje.
Mnohonásobné nebezpečí Zvednuté hladiny přinášejí i skrytá rizika.
Autor: Ivana Lesková reportérka MF DNES