Přípustné expoziční limity chemických látek v pracovním prostředí
V pracovním prostředí se mohou vyskytovat různé rizikové faktory, mezi které patří i chemické látky a přípravky (chemické škodliviny). Obecnou povinností zaměstnavatelů je minimalizovat negativní působení těchto škodlivých faktorů, což předpokládá nejen znát charakter a míru rizika, ale i kontrolovat, zda nedochází k zhoršování stavu.
Tyto povinnosti zaměstnavatelů obsahuje zejména zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb.), který v § 102, odst. 3 stanoví:
“ (3) Zaměstnavatel je povinen soustavně vyhledávat nebezpečné činitele a procesy pracovního prostředí a pracovních podmínek, zjišťovat jejich příčiny a zdroje. Na základě tohoto zjištění vyhledávat a hodnotit rizika a přijímat opatření k jejich odstranění a provádět taková opatření, aby v důsledku příznivějších pracovních podmínek a úrovně rozhodujících faktorů práce dosud zařazené podle zvláštního právního předpisu jako rizikové mohly být zařazeny do kategorie nižší. K tomu je povinen pravidelně kontrolovat úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zejména stav výrobních a pracovních prostředků a vybavení pracovišť a úroveň rizikových faktorů pracovních podmínek, a dodržovat metody a způsob zjištění a hodnocení rizikových faktorů podle prováděcího právního předpisu.“
Tímto prováděcím právním předpisem je nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, v platném znění. Opět ve zcela obecné poloze může zaměstnavatel k porovnání analyticky zjištěných (naměřených) koncentrací s výší (mírou) rizika použít jen ty přípustné hodnoty, které jsou vyhlášeny právním předpisem, v našem případě s tzv. přípustným expozičním limitem (PEL), resp. nejvyšší přípustnou koncentrací (NPK-P). Oba tyto termíny jsou definovány ve výše zmíněném nařízení vlády v § 9 (Hygienické limity, způsoby zjišťování a hodnocení) kde odst. 2 a 4 definuje přípustný expoziční limit a nejvyšší přípustné koncentrace v pracovním ovzduší takto.
(2) Přípustný expoziční limit chemické látky nebo prachu je celosměnový časově vážený průměr koncentrací plynů, par nebo aerosolů v pracovním ovzduší, jimž může být podle současného stavu znalostí vystaven zaměstnanec v osmihodinové nebo kratší směně týdenní pracovní doby, aniž by u něho došlo i při celoživotní pracovní expozici k poškození zdraví, k ohrožení jeho pracovní schopnosti a výkonnosti. Přípustný expoziční limit je stanoven pro práci, při které průměrná plicní ventilace zaměstnance nepřekračuje 20 litrů za minutu za osmihodinovou směnu. Koncentrace chemické látky nebo prachu v pracovním ovzduší, jejímž zdrojem není technologický proces, nesmí překročit 1/3 jejich přípustných expozičních limitů.
(4) Nejvyšší přípustná koncentrace je taková koncentrace chemické látky, které nesmí být zaměstnanec v žádném úseku směny vystaven. Při hodnocení pracovního ovzduší lze porovnávat s nejvyšší přípustnou koncentrací dané chemické látky časově vážený průměr koncentrací této látky měřené po dobu nejvýše 15 minut. Takové úseky s vyšší koncentrací smí být během osmihodinové směny nejvýše čtyři, hodnocené s odstupem nejméně jedné hodiny.
Základní problém je v tom, že v příloze 2, části A výše uvedeného nařízení vlády jsou hygienické limity v ovzduší pracovišť stanoveny jen asi pro 300 látek a zaměstnavatelé nemají žádnou možnost porovnat naměřené hodnoty těch látek, které nemají PEL s „přípustnými hodnotami“ a tím zákonem předepsanou povinnost nemohou naplnit.
Jak tedy postupovat, když pro chemickou škodlivinu nebo prach není legislativně stanoven PEL (NPK-P)?
Na centru pracovního lékařství SZÚ pracuje již řadu let Komise pro stanovení hodnot přípustných expozičních limitů a nejvyšších přípustných koncentrací v pracovním prostředí (dále jen „komise CPL“), která – především pro orgány ochrany veřejného zdraví, ale i pro podnikající právnické a fyzické osoby doporučovala a stále doporučuje přípustné expoziční limity pro jednotlivé chemické látky v případech, kdy limit není stanoven.
Je třeba doplnit, že podle § 82 odst. 2 písm. m) zákona č. 258/2000 Sb., náleží stanovení PEL a NPK-P pro CHL nebo prach, pro něž nejsou tyto hodnoty uvedeny ve výše uvedeném nařízení vlády, krajské hygienické stanici.
Od ledna 2005 komise SZÚ postupuje podle metodického pokynu hlavního hygienika č. 17/2004 Věstníku MZ, k postupu stanovení PEL a NPK-P látek neuvedených v nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, v platném znění. Tento pokyn nebyl změněn, proto je zde dnes již neplatné číslo předpisu.
Metodický pokyn má zajistit odbornou pomoc orgánům ochrany veřejného zdraví a doporučuje KHS jak postupovat.
Postup je následující:
- KHS požádá SZÚ-COČ o doporučení hodnot PEL a NPK-P pro konkrétní látku – v metodickém pokynu jsou vyjmenovány i nutné náležitosti žádosti.
- SZÚ-COČ:
- navrhne hodnotu PEL a NPK-P pro konkrétní pracoviště do 3 měsíců, ve složitějších případech do 6 měsíců ode dne obdržení podkladů,
- uvede metody stanovení CHL v ovzduší a meze její detekce,
- uvede použité zdroje,
- výsledky hodnocení s návrhem pro PEL a NPK-P dané látky zveřejní na intranetu hygienické služby.
Poznámka k písmenu a): Uvedená hodnota platí však nadále pouze pro danou konkrétní práci na konkrétním pracovišti.
- KHS na základě tohoto doporučení stanoví hodnoty PEL a NPK-P rozhodnutím.
- KHS bude sledovat pracoviště, resp. práce, pro které stanovila rozhodnutím PEL nebo NPK-P, po uplynutí 12 měsíců sdělí CPL SZÚ zkušenosti s uplatněním stanovených hodnot.
Komise SZÚ očekává, že tuto nabídku budou využívat především podnikající právnické a fyzické osoby; jejich povinností totiž je měřením zjišťovat a kontrolovat hodnoty koncentrací látek v ovzduší pracovišť.
Datum poslední aktualizace: 5.2.2010