Aktuality

Bílé dlážděné prostory laboratoře a plno mrazáků. V těch archivují klíšťata. „Po ulovení je zamrazíme, protože se nezpracovávají hned, ale postupně,“ vysvětluje vědkyně. Klíšťata poté drtí, aby mohli izolovat jejich DNA. „To děláme pomocí kovových kuliček ve zkumavce se sterilní vodou. Klíště rozdrtíme, až je z něj tekutina, a z toho už na přístrojích izolujeme DNA,“ říká Kybicová.

„Ve městě je mnohem tepleji, biotopy městské zeleně jsou uzavřené, prohřáté, takže jsou aktivní celou zimu, pokud není sněhová pokrývka.“

Spolu s kolegy pracuje na projektu ministerstva zdravotnictví „Klíšťata ve městě“. Jejich hlavním cílem je zmapovat reálné riziko infekce člověka od klíšťat v městských biotopech. „Když jdeme do přírody, na repelent si vzpomeneme, ale při pikniku na Petříně ne,“ poukazuje přírodovědkyně a dodává, že se lidé následně ani neprohlédnou. A nejde jen o hrozící boreliózu, ale také o nebezpečnější klíšťovou encefalitidu, byť proti té se lze očkovat.

V pražských parcích provádí tým Kybicové sběr klíšťat už 11. rokem. „Za tu dobu jsme zjistili, že klíšťata z různých lesoparků jsou třikrát infikovanější boreliózou než ta z lesů. Založili jsme tedy tento projekt, protože nás zajímalo, jestli to tak bude i jinde, a zjistili jsme, že je to stejné ve všech městech,“ říká Kybicová s tím, že městská zeleň je specifická.

„První v řetězci přenosu infekcí jsou takzvaní rezervoároví živočichové, jako drobní hlodavci, myšice, rejsci, drobní pěvci, ptáci. To jsou nejčastější hostitelé klíšťat ve městech,“ přibližuje Kybicová.

Tito tvorové žijící stále v jednom místě si předávají infekce z generace na generaci. Jsou promoření, ač sami neonemocní. „Klíšťata se nasají na nich a pak infekci přenesou na člověka. Proto je v městském parku vyšší riziko onemocnění než v horách,“ dodává vědkyně.

Podle jejího zjištění jsou klíšťata v hlavním městě aktivní celoročně, i v nejchladnějších měsících. „Ve městě je mnohem tepleji, biotopy městské zeleně jsou uzavřené, prohřáté, takže jsou aktivní celou zimu, pokud není sněhová pokrývka. Letos už byla klíšťata aktivní od února úplně všude a bylo jich opravdu hodně, protože únor nebyl bílý a studený,“ přibližuje Kybicová a dodává, že začnou být aktivní, když je jen pár stupňů nad nulou.

Optimální podmínky přineslo letošní jaro. „Bylo teplo, dostatečně vlhko, občas zapršelo, což jim svědčí. Na rozdíl od sucha a horka,“ vysvětluje parazitoložka. V takových dnech si podle ní klíšťata zalezou pod spadané listí, kde vedro přečkají. „Následně zase vylezou a jsou aktivní a číhají – ta právě chytáme,“ říká Kybicová.

Sezona klíšťat zdárně pokračuje i na začátku podzimu. Na aktivitu těchto parazitů se zaměřuje druhý projekt, aplikace Klíšťapka. Ten patří České zemědělské univerzitě a SZÚ na aplikaci spolupracuje.

„Predikce se dá dobře dělat podle počasí, záleží na teplotě a vlhkosti. Když se podíváme na mapu na jaře ve dne, bude to celé červené, zato v horkém letním dni bude platit stupeň 3, což je malé riziko, že klíště chytíme,“ vysvětluje Kybicková.

V Klíšťapce se dá zjistit také aktuální promořenost boreliózou. „Udělali jsme si takové predikce podle typu lesa, lokalit, zda jde o okraj nebo střed lesa, to vše nám o tom, jak budou klíšťata nakažená, něco řekne,“ vysvětluje parazitoložka.

Nejvíc klíšťat v Praze je v Kunratickém lese v Krči, „oblíbily“ si i Prokopské údolí, kde je infikované každé druhé klíště, nebo park Krejcárek či zmíněný Petřín. Krev přitom saje pouze samička, která může být infekční až na druhé přisátí.

„Larvička, coby první stadium klíštěte, poprvé saje na drobných savcích. Když je plně nasátá, odpadne, změní se na nymfičku, která už infekční být může,“ líčí Kybicová. Následně už vznikne malé klíště, s kterým se člověk setká nejčastěji.

Ačkoliv u nás infekční nemoci nejčastěji přenáší klíště, nakazit člověka mohou i blechy a vši. „Také přenášejí borelie, ovšem způsobující návratné horečky,“ dodává Kybicová.

Autor: Jana Sobíšková