Metodiky
Metodika zvyšování bezpečnosti pracovního prostředí zatíženého částicemi 2,5 µm
Metodika_OOPP_nano_expozice_VUBP
Nanotechnologie jsou jednou z nejdynamičtěji se rozvíjejících oblastí, jejíž rozvoj patří mezi priority české ekonomiky a byla Evropskou komisí označena za klíčovou technologii, která představuje základnu pro další inovace a nové výrobky. Odhaduje se, že obor nanotechnologií v současné době v EU přímo zaměstnává více než 400 tisíc lidí, přičemž tento počet stále roste.
Oblast nanotechnologií je novou a velmi důležitou oblastí z hlediska ochrany zdraví při práci. Toxikologické poznatky o nanomateriálech se neustále zlepšuji. Dostupná data naznačuji, že řada nanomateriálů nevykazuje při nízkých dávkách nebezpečné vlastnosti, zatímco jiné ano. V některých případech mají nanomateriály natolik specifické vlastnosti, že mohou mít neočekávané účinky jak na lidské zdraví, tak na životní prostředí. To, spolu s velkým množstvím nových chemických látek produkovaných v podobě nanomateriálů a s přechodem na nanomateriály nových generací vede k tomu, že použití stávajících toxikologických metod dosud používaných k testování zdravotních dopadů, není zcela spolehlivé.
Nanotechnologie jako klíčová technologie nabízí velký potenciál pro ekonomiku a společnost, ale může také přinést nové hrozby pro zdraví pracovníků v důsledku nových aspektů nebezpečí, způsobů dopravy, transformace a akumulace nanočástic. I když jsou základní paradigmata klasické toxikologie pravděpodobně použitelná pro nanostrukturní materiály, stále existují významné mezery. Jedním z nejdůležitějších témat, která je třeba rozvinout, je posouzení expozice na pracovišti se zvláštní pozorností věnovanou měření expozice a vytváření scénářů expozice. Tento článek přináší pohled na současný stav bezpečnosti nanotechnologií a analyzuje klíčové potřeby v této nové oblasti bezpečnosti.
Hodnocení rizika a management rizika nanomateriálů na pracovišti jsou obdobné jak v případě jiných nebezpečných chemických látek tj. poskytování informací, odborná příprava pracovníkům, hodnocení rizika včetně přijímání opatření k jeho minimalizaci a zajištění bezpečných pracovních podmínek.
Hodnocení rizik vyráběných nananomateriálů by mělo obsahovat (dle EU OSHA):
- seznam nanomateriálů, které se používají na pracovišti nebo jsou produktem výrobního procesu;
- informace o zdravotních rizicích nanomateriálů, které se obvykle uvádějí bezpečnostních listech;
- vyhodnocení všech expozičních cest;
- rozhodnutí o opatřeních potřebných ke snížení expozice a akční plán na minimalizaci expozice, ve kterém je uvedeno co je nutno provést, kdo a kdy tato opatření má provést;
- posouzení rizik pro zranitelné skupiny pracovníků (jako jsou mladí pracovníci, těhotné a kojící ženy) a zda je pro tyto skupiny nutno provádět cílená opatření k ochraně zdraví;
- pravidelnou kontrolu a revizi hodnocení rizik;
- hodnocení efektivity přijatých opatření, v případě potřeby upravit tato opatření k minimalizaci rizik.
Předpoklady pro splnění výše uvedených opatření jsou však v případě bezpečnosti a ochrany zdraví při práci odlišné od většiny chemických látek.
Současné znalosti o rizicích spojených s expozicí nanomateriálům jsou stále omezené a v případě nanomateriálů neexistují přípustné expoziční limity, které by byly konstruovány na základě evidence based (kromě TiO2 – Expert appraisal on recommending occupational exposure limits for chemical agents Assessment of health effects for titanium dioxide under nanoform (nTiO2, P25) CAS N° 13463-67-7, ANSES · collective expert appraisal report Request No. 2019-SA-0109 „nTiO2 OEL), i když určité referenční hodnoty byly navrženy (např. nano reference values- Maaike Visser at al.: Towards health-based nano reference values (HNRVs) for occupational exposure: Recommendations from an expert panel, NanoImpact,Volume 26, April 2022, 100396). Z tohoto důvodu je potřebné uplatňovat zásadu předběžné opatrnosti s cílem dodržet takovou expozici, při které je možno na základě současných poznatků očekávat, že riziko expozice nanomateriálům na pracovišti je pod kontrolou a dostatečně minimalizované.
I při hodnocení a managementu rizika nanomateriálů na pracovišti platí obecné principy BOZP zahrnující celkovou firemní strategii (legislativa, úlohy a cíle, programy, soustavy hodnocených objektů), identifikaci, analýzu a vyhodnocení nebezpečí, kontrolu a nápravná opatření (monitoring, kontroly, prevence, záznamy, prověrky, audity apod.), průběžné zjišťování dosažených výsledků (externích a interních) a jejich porovnávání s očekávanými výsledky.
Prvním krokem hodnocení a managementu rizika nanomateriálů na pracovišti by mělo být zjištění jakým způsobem je toto riziko vnímáno jak zaměstnavatelem, tak zaměstnanci. Hodnocení vnímání rizika však často bývá opomíjeno na obou stranách, a to jak u zaměstnavatelů, tak u zaměstnanců.
Do této oblasti byl směrován výzkumný projekt č. TL02000240 „Zvyšování úrovně managementu BOZP v provozech s výskytem jemných a ultra jemných částic“ programu ÉTA. Výsledkem výše uvedeného výzkumného projektu TA ČR je Metodika zvyšování bezpečnosti pracovního prostředí zatíženého částicemi < 2,5 µm. Cílem metodiky je hodnocení systému managementu BOZP, zvýšení jeho úrovně a efektivity v provozech zatížených částicemi s aerodynamickým průměrem < 2,5 μm. Metodika obsahuje jak hodnocení rizik spojených s expozicí pracovníků jemným a ultrajemným částicím, tak míru vnímání rizik ze strany zaměstnanců v oblasti informovanosti o rizicích spojených s jemnými a ultrajemnými částicemi a oblasti vnímání adekvátnosti stávajících bezpečnostních opatření pro snížení expozice pracovníků jemným a ultrajemným částicím na pracovišti. Součástí metody je také návrh základních opatření ke snížení expozice zaměstnanců.
Po dohodě s vedoucím řešitelského kolektivu prof. Ing. Vladimírem Adamecem, CSc., z Fakulty chemické, Vysokého učení v Brně publikujeme k využití výš uváděnou metodiku.
V oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci s nanomateriály je běžně používaná hierarchie opatření k minimalizaci rizika expozice nebezpečným látkám. Toto pořadí důležitosti opatření směřující k minimalizaci expozice a následně k minimalizaci rizika je nazýváno jako zásada STOP:
S = Substitution – náhrada nebezpečné látky
T = Technological measures – technologické opatření
O = Organisational measures – organizačné opatření
P = Personal protective measures – osobní ochranné prostředky
Systémem (algoritmem) adekvátního výběru osobních ochranných pomůcek při práci s nanomateriály se zabýval Výzkumný projekt realizovaný v rámci Technologické agentury ČR č. TB03MPSV005 : „Ověření možnosti ochrany dýchacích orgánů před nanočásticemi prostřednictvím OOPP“. Výsledkem výše uvedeného výzkumného projektu, který byl realizován Výzkumným ústavem bezpečnosti práce, v.v.i. je Certifikovaná metodika pro poskytování osobních ochranných prostředků v prostředí s rizikem výskytu nanočástic (zaměřeno na přidělování osobních ochranných pracovních prostředků pro ochranu dýchadel).
Tato metodika je určena pro potřeby zaměstnavatelů při rozhodovacím procesu, na jehož základě zaměstnavatel přiděluje zaměstnancům osobní ochranné pracovní prostředky (OOPP). Tato metodika řeší pouze ochranu dýchadel před působením nanočástic v pracovním prostředí a to v takovém, kde lze předpokládat výskyt nanočástic cíleně vyráběných anebo na pracovišti necíleně produkovaných.
Metodika se skládá z několika postupových kroků, směřující k rozhodnutí o potřebě přidělit zaměstnanci OOPP. Jedná se o obecný postup založený na principu předběžné opatrnosti a zohledňující stávající stav poznání. Výstup z metodiky je aktuálně třeba chápat pouze jako informativní. Důvodem je nedostatek toxikologických údajů, znalostí o charakteru nanočástic, znalostí o způsobu jejich možného využití a manipulace s nimi, znalostí o rychle se měnících pracovních postupech a také chybějící hodnoty limitů pro oblast nanočástic.
V případě potřeby je nutné, aby zaměstnavatel provedl konkrétní identifikaci rizik spojených s nanočásticemi dle individuálně zaměřených postupů. Rozhodování o přidělení OOPP pak může zaměstnavatel následně provést na základě zjištěných skutečností, za přímé konzultace s toxikologem, případně poskytovatelem pracovně lékařských služeb. Tato metodika se omezuje výhradně na oblast nerozpustných nanočástic.
Po dohodě s vedoucím řešitelského kolektivu Doc. Ing. et Ing. Karlem Kloudou, CSc., Ph.D., z Výzkumného ústavu bezpečnosti práce, v.v.i. publikujeme k využití výš uváděnou metodiku.
Z hlediska hodnocení a řízení rizika při práci s nanomateriály upozorňujeme na normu ČSN P ISO/TS 12901-2 (012004):2016 Nanotechnologie – Použití managementu pracovního rizika pro nanomateriály v průmyslu – Část 2: Použití přístupu control banding.
Účelem této normy je popis postupu použití control bandingu pro řízení rizik spojených s expo-zicemi nanoobjektů a jejich agregátům a aglomerátům větším než 100 nm (NOAA), i pro případ, že znalosti týkající se jejich toxicity a odhady kvantitativních limitů expozice jsou omezené nebo chybí. Konečným cílem použití control bandingu je regulovat vystavení se neznámým látkám tak, aby se zabránilo případným nepříznivým účinkům na zdraví pracovníků. Zde popsaný nástroj použití control bandingu je speciálně navržen pro kontrolu vdechování neznámých látek. Některé pokyny pro ochranu kůže a očí jsou uvedeny v ISO/TS 12901-1:2012. Nanotechnologies- Occupational risk management applied to engineered nanomaterials – Part 1: Principles an approaches
MUDr. Michael Vít, PhD, Centrum hygieny práce a pracovního lékařství