Lidský biomonitoring
Obsah toxických látek v lidském organismu je ukazatelem zdravotního rizika pro obyvatelstvo, vyplývajícího z kontaminace všech složek životního prostředí a ze skutečné komplexní expozice těmto látkám. Protože biomonitoring zohledňuje všechny cesty expozice, kterými se dostávají toxické chemické látky do těla (dýcháním, konzumací potravin a vody, polykáním částeček aerosolu, prachu a půdy, vstřebáním kůží) ve všech typech prostředí, kde k expozici dochází, je významným zdrojem objektivních dat pro regulaci nebezpečných chemických látek. Programy národního lidského biomonitoringu existují nebo se zavádějí v téměř všech tzv. vyspělých zemích.
Centrum zdraví a životního prostředí SZÚ koordinuje program národního lidského biomonitoringu v České republice od roku 1994. V rámci programu se zaměřujeme na několik skupin obyvatelstva: dospělé, děti a kojící ženy. Podrobnosti ochrany osobních údajů v rámci studií lidského biomonitoringu SZÚ najdete ZDE.
Výsledky národního lidského biomonitoringu
Program národního lidského biomonitoringu sleduje:
- toxické kovy (kadmium, olovo, rtuť)
- organochlorované pesticidy (metabolity DDT, hexachlorbenzen, hexachlorocyklohexan)
- polychlorované bifenyly (PCB)
- perfluorované a polyfluorované sloučeniny (PFAS)
- zpomalovače hoření
- metabolity ftalátů
- bisfenoly
- a také tělu prospěšné prvky a vitamíny (selen, jód, vitamin D)
Partnerství pro hodnocení rizik chemických látek – PARC 
Státní zdravotní ústav se zapojil do celoevropské harmonizace lidského biomonitoringu v rámci projektu podporovaném Evropskou Komisí z programu HORIZON Europe. Navážeme přitom na zkušenosti s dlouholetým národním programem sledování obsahu nebezpečných chemických látek v české populaci. Obsah toxických látek, jako jsou například ftaláty, bisfenoly, pesticidy nebo perfluorované látky budeme sledovat u dětí a dospělé populace. Stejnou metodou proběhnou studie i v řadě dalších zemích. Budou tak shromážděny srovatelné objektivní údaje, které pomohou lepší představě o zátěži evropské populace chemickými látkami a větší kontrole vstupu alespoň těch nejvíce nebezpečných látek do prostředí.